Den díkuvzdání

28. listopadu 2007 v 14:21 |  Zajímavosti .
Kdy se slaví Den díkůvzdání? Vždy čtvrtý čtvrtek v listopadu.
V Americe snad nenajdete svátek, který by platil pro všechna vyznání, etnické minority a církve - krom jednoho. Je to Den díkůvzdání (Thanksgiving). Někdy se nám plete s Vánocemi. Ne, nejsou to Vánoce.
Původ tohoto svátku je, na rozdíl evropských a amerických vánoc, jiný a jeho původ je doložitelný. Vyhlášení Dne díkůvzdání se dokonce uchovalo na archivní nahrávce rozhlasového vysílání.
A jak to všechno vzniklo?
Historie tohoto svátku je vlastně historií Pelgrimů, kteří 6. září 1620 odpluli z Anglie hledat zdroje a lepší život do Nového světa. Jejich malá loď - nazývala se Mayflower - byla přeplněna muži, ženami a dětmi. Na palubě byli separatisté, kteří si říkali "Saints" (Svatí), zbytek posádky tvořili "Strangers" (tzn. Cizáci - takhle jim říkali ti Svatí). Během plavby mezi oběma tábory nesčetněkrát proběhly roztržky. Když pak po 66 dnech hrozné cesty konečně spatřili zemi, bylo uzavřeno příměří - dohodu pojmenovali "Mayflower Compact". Skupiny se spojily a nové seskupení si začalo říkat "Pilgrims" (Pelgrimové).

Ačkoliv Pelgrimové poprvé spatřili zemi v Cape Cod v Massachusetts, tak nepřistáli, dokud nedorazili na místo, nazvané Plymouth. Kapitán John Smith nazval toto místo v roce 1614 právě po známém anglickém přístavu a žil tu již pět let. Plymouth byl skvělým přístavem a poskytoval mnoho přírodních zdrojů. Také místní Indiáni byli přátelští.
Ale štěstí nových přistěhovalců netrvalo dlouho. Zima, hlad, nemoce… vše vypadalo na dokonalou zkázu. Zázrakem však byli zachráněni skupinou místních severoamerických Indiánů, kteří jim poskytli zásoby jídla a naučili Pelgrimy pěstovat kukuřici a skladovat ji na horší časy. A na příští zimu již Pelgrimové vypěstovali dostatečnou úrodu, aby přežili. Zima přišla a odešla, aniž by způsobila mnoho škody. Osadníci věděli, že se již dokáží postavit špatným podmínkám a nastal čas k oslavám… Vítězství oslavili velkými hody, na které byli pozváni i spřátelení indiáni. Byl to jakýsi způsob sklizňových hodů, jaký Pelgrimové mívali v Anglii. Recepty jídel pro velkou oslavu se skládaly z kukuřice, ječmene, dýní, hrachu, drůbeže, vysoké zvěře a ryb. A samozřejmě z tamějšího vynikajícího divokého krocana.
Nicméně, třetí rok byl skutečně katastrofální, když byla veškerá úroda kukuřice zničena. Pelgrimský guvernér William Bradford nařídil den půstu a modliteb a nedlouho nato přišel vytoužený déšť. Na oslavu byl pak 29. listopad prohlášen za den díkůvzdání. Toto datum je považováno za skutečný počátek Dne díkůvzdání, tak jak ho známe dnes.
Den díkůvzdání se ujímal dlouho. Amerika není jen země, Je to především kontinent, kterému trvá dlouho než se na něčem bezvýhradně shodne. Až prezident Lincoln vyhlásil pro všechny státy a Američany Thanksgiving národním svátkem, ale - bez jakékoliv právní závaznosti. Každý si ho tedy v klidu slavil, jak chtěl.
Obrat nastal až začátkem zimy v roce 1938. Byla to zvláštní doba. Vzdělaná Amerika byla tehdy rozpolcena sporem, zda jít do války nebo nejít. Hitler byl už v Rakousku. Hovořilo se o mnichovském "míru". Na anglické parlamentní scéně se v té době vynořil velikán, který o mnichovském diktátu, který byl vydáván za vítězství onoho míru, prohlásil: "Utrpěli jsme bezvýhradnou porážku." Byl to Winston Churchill. Prezidentem v Americe byl tehdy Franklin D. Roosevelt, velký politik a, což málokdo ví, člověk geniálně vládnoucí rozhlasovému žánru. Vždy, když Americe teklo do bot a měla špatnou náladu, poslouchali Američané Roosevelta a jeho Hovory u krbu.
K tomu, aby se slavilo vždy čtvrtý čtvrtek v listopadu, došlo takto: president Franklin D. Roosevelt 19. listopadu 1938 vyhlásil Den díkůvzdání jako národní svátek. Na oslavu byl pak 29. listopad prohlášen za den díkůvzdání. Toto datum je považováno za skutečný počátek Dne díkůvzdání, tak jak ho známe dnes.
V tento svátek Američané nepracují a scházejí se v rodinném kruhu, aby poděkovali každý svému Bohu za milost, kterou jim poskytl na dosavadní cestě a sílu k cestě další. A scházejí se v 90 procentech rodin. K té dokonale udělané krůtě, s dokonalou brusinkovou polevou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama